Věda a příroda

* 11. 4. 1952 Plzeň

V letech 1970-75 studoval egyptologii-arabštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také získal titul PhDr. (1978), hodnost kandidáta historických věd (1991) a kde se 1993 habilitoval pro obor egyptologie.

Od roku 1975 je zaměstnán v Českém (dříve Československém) egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, pracovišti Filozofické fakulty UK. Od roku 1974 se účastní archeologických výzkumů tohoto ústavu v Egyptě na archeologické koncesi v Abúsíru poblíž Káhiry (do 1997 účast na 10 expedicích), a to postupně jako asistent, epigrafik, od 1988 též jako zastupující vedoucí expedice. Podílí se na výuce oboru egyptologie na FF UK v Praze, je členem oborové komise postgraduálního studia egyptologie na FF UK. Je dlouholetým členem České orientalistické společnosti při AV ČR (dříve ČSO při ČSAV), členem Egypt Exploration Society (Londýn). Dlouhodobě se podílí na popularizaci výsledků egyptologického bádání formou přednášek pro veřejnost, vystupování v rozhlase a televizi, příspěvků pro noviny a časopisy.

Ve vědecké práci se zaměřuje na problematiku dějin a archeologie Egypta doby 1. tisíciletí př. n. l., zpracovává a publikuje nálezy z archeologických výzkumů spadající do doby 2. a 1. tisíciletí př. n. l. na české archeologické koncesi v Abúsíru. Rozsáhle recenzuje odbornou literaturu v českých i zahraničních časopisech (Archív orientální, aj.).

ČERNÝ Jaroslav - český egyptolog

* 22. 8. 1898 Plzeň, + 29. 5. 1970 Oxford

V letech 1917-22 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1922 byl promován doktorem filozofie. Roku 1929 se habilitoval jako soukromý docent egyptologie na Karlově univerzitě.

Po absolvování FF UK pracoval jako úředník v Živnobance. Roku 1925 odjel na stipendijní pobyt do Egypta, kde se mj. začal účastnit francouzských archeologických výzkumů a podílel se na přípravě úplného vědeckého katalogu Egyptského muzea v Káhiře. V letech 1929-39 pobýval střídavě v Praze, kde přednášel na FF UK, a v Egyptě. Od počátku 2. světové války působil v Egyptě, mj. jako kulturní rada exilové čs. legace, od 1943 v Anglii. Po válce se vrátil do ČSR a opět přednášel na FF UK. Roku 1946 byl jmenován profesorem egyptologie na University College v Londýně, od 1951 působil jako profesor egyptologie v Oxfordu až do svého penzionování 1965. Působil jako hostující profesor na univerzitách v Providence (USA, 1964-65), Philadelphii (1965-66) a Tübingen (1967). Po ztrátě čs. občanství 1948 nepřijal občanství žádného jiného státu. Svou mimořádně rozsáhlou a cennou odbornou knihovnu odkázal Čs. egyptologickému ústavu UK.

Vynikl především jako znalec novoegyptštiny (vývojové fáze egyptského jazyka v 2. pol. 2. tisíciletí př. Kr.) a tzv. hieratického, tj. kurzívního egyptského písma. Zcela zásadní důležitost mají jeho edice řady původních egyptských pramenů. Významné jsou i jeho práce týkající se egyptské filologie, dějin a náboženství.

Roku 1953 byl zvolen členem Britské akademie věd (F. B. A.). Byl rovněž členem Egypt Exploration Society (Londýn), Fondation Egyptologique Reine Elisabeth (Brusel), Institut d'Egypte (Káhira), Société franćaise d'égyptologie (Paříž), aj.

ČERVÍČEK Pavel - česko-německý egyptolog a odborník na skalní kresby

* 1. 1. 1942 Praha

V letech 1960-65 studoval egyptologii a prehistorii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1965 na základě obhajoby diplomové práce Význam patiny pro určování núbijských skalních kreseb získal titul promovaný filolog. V letech 1972-73 pokračoval ve studiu na Goethově univerzitě ve Frankfurtu n. M. - hlavní obor prehistorie a raná doba dějinná (prof. Müller-Karpe, prof. Smolla), vedlejší obory etnologie (prof. Haberland) a egyptologie (prof. Winter, Gutenbergova univerzita v Mohuči). Promoval 1973 (Dr. phil.). Od roku 1975 je členem International Society of Nubian Studies.

Roku 1964 se zúčastnil epigrafické expedice Československého egyptologického ústavu UK v rámci záchranné akce UNESCO v Núbii (dokumentace skalních kreseb a nápisů). Roku 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde byl 1969-74 zaměstnán ve Frobeniově ústavu ve Frankfurtu n. M. Od roku 1975 pracuje jako překladatel.

Zabývá se především studiem skalních kreseb na území Horního Egypta, Dolní a Horní Núbie, Etiopie, Eritreje a Arabského poloostrova. Soustřeďuje se na typologii, zkoumání chronologie skalních kreseb a jejich historickou interpretaci.

KMINEK-SZEDLO Giovanni (Jan) - český egyptolog

* 12. 4. 1828 Praha, + 24. 11. 1896 Bologna (Itálie)

V letech 1841-46 absolvoval gymnázium v Plzni, 1847-48 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy (dnes Karlovy) univerzity v Praze. Roku 1878 byl jmenován soukromým docentem egyptologie v Bologni. Od roku 1882 působil jako inspektor Městského muzea v Bologni.

Po potlačení studentského hnutí 1848 vstoupil do rakouské armády a později byl převelen do dnešní severní Itálie. Po odchodu z armády zůstal v Itálii, kde pokračoval ve studiu. Pečoval o egyptskou sbírku Městského muzea v Bologni, založeného 1871, zprvu jako demonstrátor, později jako správce sbírky. Od roku 1878 přednášel egyptologii na univerzitě v Bologni. Po založení Mickiewiczovy akademie 1879 působil také jako její archivář a knihovník. Rozsáhle publikoval egyptské památky ze sbírek Městského muzea v Bologni, v menší míře se věnoval i egyptské filologii.

LEXA František - zakladatel české egyptologie

* 5. 4. 1876 Pardubice, + 13. 2. 1960 Praha

V letech 1895-99 studoval matematiku a fyziku na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze; zároveň se aktivně účastnil filozofického semináře prof. Masaryka. Roku 1903 obhájil dizertaci O zjevech magneto-a elektrostrikce po stránce theoretické a experimentální. Roku 1907 pobýval na stipendium na univerzitě v Berlíně (A. Erman), 1908 na studijním pobytu ve Štrasburku (W. Spiegelberg).

V letech 1899-1922 byl středoškolským profesorem matematiky, fyziky a filozofické propedeutiky, od 1919 soukromým docentem a od 1922 mimořádným profesorem egyptologie na Karlově univerzitě, 1927 byl jmenován řádným profesorem egyptologie (od 1925 existoval samostatný egyptologický seminář). V letech 1934-35 byl děkanem FF UK, 1940-48 penzionován (s krátkou přestávkou 1945). Roku 1952 byl jmenován řádným členem Československé akademie věd. Roku 1958 založil Český egyptologický ústav UK v Praze a Káhiře.

Zabýval se nejprve zejména staroegyptským náboženstvím a magií, později se věnoval hlavně filologické tématice - démotistice a koptologii. Největší ohlas vzbudila jeho kniha La magie dans l'Égypte ancienneGramatika démotštiny. Kromě mnoha vědeckých monografií a odborných studií napsal i řadu populárních článků.

STROUHAL Eugen [u cizojazyčných publikací], Evžen [u českých publikací] - český archeolog, antropolog a paleopatolog starověkého Egypta a Núbie

* 24. 1. 1931 Praha

V roce 1956 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK jako promovaný lékař a 1959 Filozoficko-historickou fakultu UK jako promovaný historik. 1967 obdržel titul MUDr. 1968 ukončil externí aspiranturu v oboru antropologie na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě a dosáhl vědecké hodnosti CSc. 1982 mu byl udělen titul PhDr. 1991 získal na Filozofické fakultě UK doktorát historických věd, ve stejném roce titul habilitovaný doktor na fakultě historie Varšavské univerzity, 1992 byl jmenován docentem antropologie na Přírodovědecké fakultě UK, 1995 profesorem dějin lékařství na 1. lékařské fakultě UK.

V letech 1956-57 působil jako lékař ve Státních lázních Františkovy Lázně, 1957-60 se stal odborným asistentem Biologického ústavu lékařské fakulty UK v Plzni. Lékařskou profesi vykonával v roce 1960 na lůžkovém oddělení Výzkumného ústavu endokrinologického v Praze-Motole.

Jeho výzkumné zaměření na archeologii, antropologii a paleopatologii starověkého Egypta a Núbie se datuje od dob zaměstnání ve funkci odborného, od 1968 vědeckého pracovníka v Čs. egyptologickém ústavu. Zúčastnil se 3 expedic do Núbie (v rámci akce UNESCO) a další 2 expedice (Čs.-egyptské antropologické expedice do Nové Núbie) zorganizoval v letech 1965-66 a 1967 (byl jejich vědeckým sekretářem). V letech 1961, 1966 a 1968 se zúčastnil výkopových sezón v Abusíru. V letech 1969-92 byl vedoucím oddělení pravěku a starověku Náprstkova muzea v Praze. Toto oddělení založil spolu s ředitelem E. Heroldem k péči o stále narůstající sbírkové fondy z oblasti Egypta, severní Afriky a Předního východu. Celý sbírkový fond zkatalogizoval, organizoval jeho restaurování a použil jej v řadě větších i menších výstav. Dále se externě zúčastňoval egyptologických expedic do Abusíru a Sakkáry (1999 po čtyřiadvacáté), zpracoval rakouské antropologické nálezy z Núbie v Přírodovědném muzeu ve Vídni a Hrdličkovy a další série z Egypta ve Smithsonian Institution a jiných institucích USA.

Od 1990 na poloviční úvazek a 1993-98 na plný úvazek vykonával funkci přednosty Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty UK, nyní jako odborný pracovník. Zaměřuje se na paleopatologii a historii staroegyptského lékařství. Přednáší pro mediky, pro posluchače antropologie na Přírodovědecké fakultě UK, egyptologie na Filozofické fakultě UK, antropologie a archeologie na Západočeské univerzitě v Plzni a Univerzity III. věku na 1. LF UK.

Zabývá se na vyhodnocováním materiálů získaných v egyptském terénu výkopy našich, rakouských, francouzských, německých, anglicko-nizozemských a dalších expedic, jež zpracovává po antropologické, demografické a paleopatologické stránce. V posledním desetiletí měl možnost vyšetřit a identifikovat řadu pozůstatků historických osobností starého Egypta (králů, královen, princezen, vezírů apod). V paleopatologii položil největší důraz na studium dokladů zhoubných nádorů. Ke srovnání použil jejich výskyt ve střední Evropě a Anglii. Z celkového množství téměř 220 odborných a vědeckých článků, 6 vědeckých a 4 populárně vědeckých knih dosáhla největšího úspěchu publikace Život starých Egypťanů (1. vyd., Praha 1989 a od té doby 16 dalších vydání v 8 jazycích včetně japonštiny) a dílo Egyptské mumie v čs. sbírkách napsané ve spolupráci s L. Vyhnánkem (Praha 1979), výsledek multidisciplinárního výzkumu v letech 1972-75.

Je čestným členem Švédské společnosti historie medicíny (1985), Španělské antropologické společnosti (1980) a Antropologické společnosti ve Vídni (1969), členem-korespondentem Rakouského archeologického ústavu, Vídeň (1991), zakládajícím členem Paleopatologické asociace, Detroit (1972), atd. Je nositelem Hrdličkovy pamětní medaile (1981), Michalowského pamětní medaile (1987), Rothbaumovy ceny za nejlepší knihu roku, Norman, Oklahoma (1992) a tří medailí k 650. výročí UK (1998).

VÁHALA František - český egyptolog a bohemista

*29. 1. 1911 Nový Jičín, + 29. 12. 1974 Nový Jičín

Po 2. světové válce navštěvoval přednášky z egyptologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. F. Lexa, J. Černý, Z. Žába). Od 1. 10. 1962 se stal členem Československého (nyní Českého) egyptologického ústavu UK, 1971 byl jmenován jeho vedoucím.

V letech 1964 a 1965 se účastnil expedic do Núbie, kde prováděl dokumentaci skalních kreseb a nápisů na československé koncesi a vedl vykopávky na mohylovém pohřebišti skupiny X ve Wádí Qitně a v Kalábše-Jih. V letech 1968, 1970 a 1974 byl členem expedic Českého egyptologického ústavu do Abúsíru, provádějících vykopávky v Ptahšepsesově mastabě. Zabýval se především studiem skalních kreseb na území Dolní Núbie, jejich tematikou a historickou interpretací.

VACHALA Břetislav - český egyptolog

* 27. 7. 1952 Jaroměř

V letech 1970-75 studoval egyptologii-arabštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté v rámci postgraduálního studia pobýval v letech 1975-76 na Fakultě archeologie Káhirské univerzity. Roku 1978 získal na FF UK v Praze titul PhDr. (rigorózní práce Sociální postavení ženy v Egyptě za Staré říše), 1988 mu byla na stejné fakultě udělena vědecká hodnost kandidáta historických věd na FF UK v Praze (disertační práce Fragmenty reliéfů z Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru).

V letech 1975-92 působil jako vědecký pracovník Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře, pracovišti Filozofické fakulty UK. Od 1992 je velvyslancem ČR v Egyptě a Súdánu. V letech 1979-92 se zúčastňoval expedic Českého egyptologického ústavu UK v Egyptě na archeologické koncesi v Abúsíru poblíž Káhiry. Podílel se na výuce oboru egyptologie na FF UK v Praze. Výsledky egyptologického bádání a poznatky z cest po Egyptě popularizuje formou vědecko-populárních článků, přednášek pro veřejnost, rozhovorů pro české a egyptské listy a časopisy.

Zaměřuje se na egyptskou filologii, literaturu a dějiny. Publikoval vybrané epigrafické a ikonografické materiály (3. tisíciletí př. Kr.) objevené při českých archeologických výzkumech v Abúsíru. Zvláštní pozornost věnuje překladům staroegyptských literárních děl. Podílel se na přípravě Ilustrované encyklopedie starověkého EgyptaArchív orientální, Bibliotheca Orientalis).

Je členem mezinárodních organizací International Association of Egyptologists (Oxford, Berlín), International Society for Nubian Studies (Den Haag) a National Geographic Society (Washington).

Jeho zásluhy o rozvoj egyptologického bádání v Egyptě byly oceněny 1995 udělením medaile Alexandrijské archeologické společnosti.

VERNER Miroslav - český egyptolog

* 31. 10. 1941 Brno

V letech 1958-60 byl zaměstnán jako dělník, 1960-65 absolvoval studium egyptologie a prehistorie na FF UK v Praze (Z. Žába, J. Filip), kde obhájil diplomní práci Veřejné sbírky staroegyptských památek v ČSSR; 1969 na téže fakultě získal titul PhDr.

Od roku 1964 se účastnil terénních výzkumů Čs. egyptologického ústavu v Egyptě (akce UNESCO v Núbii, vykopávky v Abúsíru), od 1966 byl v tomto ústavu zaměstnán jako odborný asistent. Od roku 1971 přednáší egyptologii na FF UK. 1975 byl pověřen dočasným vedením Čs. egyptologického ústavu a od 1981 je jeho ředitelem. Od roku 1976 vede české archeologické vykopávky v Egyptě. 1991 byl jmenován docentem a 1993 profesorem egyptologie a egyptské archeologie na FF UK. Je hostujícím profesorem na univerzitách ve Vídni a v Hamburku. Kromě 10 vědeckých monografií a sborníků je autorem kolem 80 vědeckých studií publikovaných v zahraničních egyptologických časopisech. Jeho popularizační činnost zahrnuje řadu článků, scénáře TV pořadů atd. Aktivně se účastnil několika desítek mezinárodních egyptologických konferencí.

Věnuje se zejména archeologickým výzkumům královské nekropole v Abúsíru (Egypt) a publikaci výsledků těchto výzkumů. Zabývá se problematikou egyptské archeologie a historie 3. tisíciletí př. Kr., zejména otázkou vývoje královské hrobky ve Staré říši. Jako první se začal systematicky zabývat stavebními značkami (Baugraffiti) egyptských stavitelů.

Je spoluzakládajícím členem Mezinárodní asociace egyptologů (1975) a v témže roce se stal jedním ze spoluzakladatelů mezinárodní egyptologické pracovní skupiny Corpus Antiquitatum Aegyptiacarum (CIPEC-ICOM). Zastupuje ČR v komisi UNESCO pro budování Muzea Núbie v Asuánu (od 1988). Je dopisujícím členem Německého archeologického ústavu (od 1982) a zahraničním členem Rakouského archeologického ústavu (od 1990).

VILÍMKOVÁ Milada - česká historička umění, klasická archeoložka a egyptoložka

* 26. 12. 1921 Vizovice, + 5. 10. 1992 Praha

Po maturitě na Škole umění ve Zlíně absolvovala 1945-48 studium klasické archeologie a dějin umění (J. Čadík, R. Vacková) a 1950-53 egyptologie v egyptologickém semináři na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (F. Lexa).

V 50. letech byla zaměstnána jako asistentka v Ústavu pro klasickou archeologii, odtud byla propuštěna; od 1955 pracovala ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (v oboru stavebně-historického průzkumu), od 1989 působila v Ústavu dějin umění AV ČR.

Spolupracovala při stavebně-historickém průzkumu Pražského hradu. Kromě prací o starověkém, zejména egyptském umění (jemuž se jako první v Čechách systematicky věnovala), napsala i několik knih a studií o pražských památkách a architektuře renesance, manýrismu a baroka (např. kniha o Dientzenhoferech či o Břevnovském klášteře). Publikovala mj. i v časopise Umění.

ŽÁBA Zbyněk - český egyptolog

* 19. 7. 1917 Doubravice, + 15. 8. 1971 Praha

Po absolvování gymnaziálních studií v Hradci Králové se zapsal na Karlovu univerzitu - obor klasická filologie, které se věnoval až do zavření vysokých škol 1939; po válce přešel na orientalistiku-egyptologii. Univerzitní studia dokončil 1949.

Roku 1954 byl jmenován docentem egyptologie na Karlově univerzitě, 1955-1957 působil v Káhiře na Vysoké škole jazyků jako učitel češtiny. 1959 byl jmenován profesorem egyptologie na FF UK.

Byl spoluzakladatelem Československého egyptologického ústavu UK v Praze (1958) a jeho káhirského pracoviště (1959) a 1960 se stal jeho ředitelem. V roce 1960 inicioval výkopy v mastabě Ptahšepsese v Abúsíru. Účastnil se jako vedoucí všech československých expedic do Núbie v období let 1961-65, zaměřených na epigrafický a archeologický výzkum památek, ohrožených vzestupem hladiny Nilu (tzv. Jižní chrám u Táfy, pevnost Kertásí, pohřebiště ve Wádí Qitně). Byl členem řady zahraničních vědeckých institucí.

Intenzívně se věnoval nejstaršímu období starověkého Egypta - Staré říši, překladům a filologickým komentářům, vědeckému zpracování skalních nápisů z Núbie, astronomickým znalostem starých Egypťanů.