Jsou dokonalejší
Regenerují si ulomené části těla. Dokážou nedýchat pod vodou celou věčnost. Vidí dokonale v noci. Jiná spí jen pár minut denně. To vše dokážou zvířata. Každé něco jiného, ale člověk se jim zatím nevyrovná.
Jednou z předností zvířat je dokonalý čich. Psi nebo vlci například mají dvacetkrát až čtyřicetkrát více čichových receptorů než lidé. Podle vědecké pracovnice Debry Ann Fadoolové z Floridské státní univerzity jde o gen Kv1,3, který blokuje čich. Když se ho podařilo u laboratorních myší odstranit, jejich čichové schopnosti vzrostly nejméně tisíckrát a v některých případech až desettisíckrát. Lidé mají také tento gen. Jeho fungování by podle Ann Fadoolové bylo možné blokovat léky nebo ho odstranit geneticky a člověk by se tak přiblížil dokonalému čichu psa nebo vlka. Pro většinu savců je čich důležitější než zrak a sluch. Pachy a vůně jsou pro ně významným prostředkem k dorozumívání. Nejdůležitější částí čichového ústrojí savců je vlhká tkáňová membrána, která zachycuje pachové molekuly, zaznamenává je a z ní jde informace dále do mozku. Čím větší je tato membrána, tím větší jsou čichové schopnosti živočicha. U člověka tato membrána měří pouhé čtyři čtvereční centimetry, u domácí kočky čtrnáct a u psa až sto padesát centimetrů čtverečních. Většina savců je vybavena výborným čichem. Jen opice a člověk tuto schopnost do značné míry ztratili.
Mnohá zvířata mají pro posílení čichu dokonce přídavný čichový orgán. Dostal název Jacobsonův orgán a mají ho nejen savci, ale například i ještěrky a hadi. U kopytníků slouží Jacobsonův orgán především k registraci sexuálních pachů.
NOČNÍ VIDĚNÍ
Spousta zvířat má zrak uzpůsobený k nočnímu vidění. Stavba jejich očí je stejná jako u denních živočichů, ale jsou větší, více vyklenuté a tím citlivější na světlo. Za oční sítnicí mají tito živočichové reflexní vrstvu, která funguje jako zrcadlo. Světelné paprsky jsou touto vrstvou odraženy zpět na sítnici, kterou procházejí ještě jednou, což zvířatům umožní maximálně využít i malého množství světla. Tímto způsobem se vytváří známý efekt světélkujícího oka. Navíc sítnice těchto zvířat obsahuje v poměru k čípkům, které umožňují vnímání barev, neobvyklé množství tyčinek pro černobílé vidění. To citlivost zraku ve tmě ještě zvyšuje. Sítnice v oku netopýrů, kteří jsou typicky nočními tvory, neobsahuje vůbec žádné čípky pro barevné vidění.
Noční zvířata si chrání zrak před denním světlem tak, že například kočky a kočkovité šelmy na světle oční panenku zúží do úzké štěrbiny, aby na sítnici dopadlo minimální množství světelných paprsků. Pro noční vidění jsou perfektně vybaveny sovy. V jejich případě se duhovka zúží a panenka roztáhne, takže do oka proudí maximální množství paprsků. Oči jsou tak velké, že jimi sova nemůže pohybovat, a aby viděla do stran, otáčí celou hlavou.
Nejde jen o noční vidění. I za dne řada zvířat vidí podstatně lépe než člověk. Orel vidí kořist na velkou vzdálenost a akvarijní rybky nebo motýli vidí i v řádu ultrafialových vln.
Pokud by se chtěl člověk zrakem vyrovnat těmto zvířatům, musel by si rozšířit rozsah světelných frekvencí, které je schopen vnímat. Podle Rona Douglase z Londýna je to možné. Chtělo by to jen genetickou úpravu. Vložit gen do buněk fotoreceptorů, aby registrovaly širší škálu vlnění. Tento gen lze podle něj získat od akvarijních rybek a implantovat ho člověku.
Další možností by bylo zvýšit rozlišovací schopnost lidského zraku tím, že by se zvýšil počet čípků na sítnici, podobně jako je tomu třeba u orla. Tam však zůstává vážný problém. Lidské oko by se tím podstatně zvětšilo. Ale třeba jednou vykulené velké oko bude pokládáno za klad, ne-li přímo za krásu.
ECHOLOKACE
O netopýrech se po celá léta věřilo, že lovit v úplné temnotě jim pomáhají bystré oči. Netopýři mají skutečně velmi dobrý zrak, ale nespoléhají na něj. Vnímají okolní svět prostřednictvím zvukových obrázků, takzvanou echolokací. Vysílají vysokofrekvenční tóny a podle jejich ozvěny si dokážou udělat přesnou představu o velikosti, poloze a vzdálenosti předmětů či živočichů. I v té nejtmavější noci jim tento systém umožňuje létat s naprostou jistotou a úspěšně lovit hmyz. Aby dokázali rozlišit vlastní signály a ozvěny od zvuků, které vydávají jiní letící netopýři, má každý druh a dokonce i každý jednotlivec svůj hlas. Jediné, co jim echolokační systém neprozradí, je barva předmětu.
Uši netopýrů hrají v echolokačním systému velmi důležitou roli. Boltce jsou jako radarové antény a u řady druhů jsou nepoměrně velké. Netopýři umějí ušními boltci pohybovat, aby lépe zachytili signály z různých směrů. Zvukové signály putují okamžitě do mozku, který je analyzuje a skládá podobným způsobem, jako se v lidském mozku skládá trojrozměrný obraz z vjemů předávaných očima.
Podle Freda Wightmana z Institutu výzkumu sluchu v americkém Lousville mají i lidé primitivní systém echolokace. Nevysílají sice vysokofrekvenční zvuky, ale pasivně vnímají odražené vlny z prostředí a registrují tak polohu předmětů. Wightman tvrdí, že systém echolokace u lidí by se dal podstatně vylepšit, pokud by se změnil tvar a velikost vnějšího ucha. Při pokusech vytvořil lidem pomocí vosku nový tvar uší a po několika týdnech byli tito dobrovolníci schopni správně interpretovat nejrůznější zvuky podobně jako při echolokaci. Pro Freda Wightmana je to důkaz, že lidský mozek při správných podmínkách je schopen vyrovnat se s nejrůznějšími druhy změn a dosáhnout daleko lepších výkonů včetně echolokace.
SCHOPNOST REGENERACE
Má ji řada ještěrů. Chytnete-li je za ocas, ulomí se jim a tím se osvobodí. Ocas často ztrácejí i jen při útěku, aby odpoutali pozornost. U menších druhů zhruba do měsíce ocas znovu doroste, u větších to může trvat třeba rok. Nový ocas se podobá původnímu, má však odlišné uspořádání šupin a je vyztužen místo kostí chrupavkou.
V případě lidí se regenerace orgánů úspěšně rozvíjí využitím kmenových buněk. Vytvoření přirozené schopnosti regenerace nějakou genovou úpravou je však zatím velmi vzdáleným snem.
OMEZIT SPÁNEK
Jsou zvířata, která spí mnoho hodin, například lenochod až dvacet hodin denně. Jsou ale i taková, která spí doslova na pochodu. Například slon spí pouhé tři hodiny denně, žirafa dvě až tři, kůň rovněž tři a některé druhy ještě méně. Nově narození delfíni a jejich rodiče nespí celý první měsíc vůbec, aby mládě ve vodě ochránili.
Tažní ptáci při přeletech spí mnoho dní a někdy i týdnů jen velmi krátce a pak se zase vracejí k normálnímu životnímu rytmu.
Jak to udělat, aby i člověk nemusel ztrácet spánkem hodiny každý den? Zatím spánek potřebuje. Pokusy dokazují, že nedostatek spánku zabije člověka dřív než hladovění. Ve starověké Číně se používalo odpírání spánku jako nejhorší trest. Tento způsob týrání se rozšířil postupně po celém světě a používá se dodnes například v amerických věznicích v Iráku či na Guantánamu.
Jerry Siegel z Kalifornské univerzity je přesvědčen, že i lidé mají podobné možnosti jako zvířata. Stačí jen najít správný prostředek, který by stimuloval podobné oblasti mozku, jako je tomu v případech delfínů či tažných ptáků, a lidé by mohli aktivně využívat dvacet hodin denně místo dvanácti či čtrnácti jako dosud. Nejjednodušším řešením pro člověka, než budou schváleny patřičné léky, je podle Vernera Binghama, který studuje spánek migrujících ptáků, systém mikrospánků. Bingham vypracovává plán těchto krátkých několikavteřinových spánků v průběhu dne, které by umožnily člověku být vzhůru a fit bez nepřerušovaného spánku i několik dní. S genovou manipulací se v tomto případě zatím nepočítá.
Komentáře
Přehled komentářů
zwierataa suuuu najlepsie zboznujem ich
http://www.ochranazvirat.cz/Add/petice.htm
prosim podpisujte tuto peticiu jeto Obecna deklarácia OSN o ochrane zvierat je potrebných 10 milionov podpisov tak to prosím šírte dalej
pllllllllllls
To bys vážně chtěla?
(inža, 28. 4. 2006 9:41)
Vážně bys chtěla vnímat všechen ten smrad kolem? Uvědom si, že nežiješ v čisté přírodě, ale v průmyslovém světě, kde Ti na každém kroku vypouští nějaký komín smrad a na každém kroku máš čmoudící auto...
A BTW někteří lidi pokládají už dnes velké oči za krásná :-DD
.................
(Zory, 11. 1. 2008 23:13)