Zemětřesení

Jelikož Země není stabilní neměnné těleso, ale ve své historii prodělala a stále prodělává neustálý vývoj, během něhož dochází k zaplavování rozsáhlých ploch mořem, jinde vynořením mořského dna nad hladinu, posunováním a otáčením celých kontinentů, je pravděpodobné, že zde existují síly, které toto způsobovaly a zůsobují. Jsou to například konvenční proudy, izostatické síly, gravitace... Toto působení je zdánlivě velmi pomalé, avšak spojené účinky těchto sil vedou v zemské kůře a ve svrchní části zemského pláště ke vzniku dlouhotrvajících napěťových stavů, které někdy vedou k překonání meze pevnosti horninového materiálu (Většinou ve smyku). Při tomto dochází k uvolnění mechanické energie a to se projevuje zemětřesením. Zemětřesení tedy můžeme charakterizovat jako soubor krátkodobých pohybů, reprezentující proces při změně napěťového stavu hornin. Zemětřesení jsou tedy vázána na zemskou kůru a svrchní plášť. Výjimečně jsou zaznamenávána zemětřesení ze středního pláště (max. z hloubky 700 km).

Pojmy:

Ohnisko zemětřesení

Je to prostor konečných rozměrů, ve kterém vzniká zemětřesení. Jeho délkové rozměry dosahují až několika set kilometrů.

Hypocentrum

Tímto bodem nahrazujeme ohnicko a klademe jej do těžiště ohniska.

epicentrum

Je to kolmý průmět hypocentra na povrch Země.

Hloubka ohniska

Takto nazýváme vzdálenost mezi hypocentrem a epicentrem.

Epicentrální vzdálenost

Je vzdálenost epicentra od místa pozorování.

Epicentrální čas

Tímto pojmem označujeme okamžik, v němž se zemětřesení projeví v epicentru.

Pleistoseistní oblast

Okolí epicentra nejvíce postižené zemětřesením.

Intenzita zemětřesení

Veličina charakterizující velikost zemětřesení na základě pozorování makroseismických účinků. Směrem od pleistoseistní oblasti klesá intenzita na všechny strany.

Zemětřesné roje

Pokud se obejví skupina po sobě následujících otřesů podobné intenzity - nejsme-li tedy schopni určit hlavní, nazýváme toto zemětřesné roje.

Druhy zemětřesení:

Podle původu:

• řítivá - přibližně 3 % všech zemětřesení - vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo poddolovaných oblastech. Mají mělké hypocentrum a bývají lokálního charakteru. Mohou však způsobit značné škody.
• sopečná (vulkanická) - 7 %. Bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra mají vázaná na přívodní dráhy vulkanického materiálu a nacházejí se v hloubkách do 10 km. Tato zemětřesení mívají lokální význam a malou intenzitu. Často se vyskytují v rojích
• tektonická (dislokační) - nejčastější a nejzhoubnější. Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár.Maximální pohyby v horizontálním i vertikálním směru mohou dosáhnout i mnohametrových hodnot. Horizontální rozměr ohniska může dosahovat i stovek kilometrů.

Podle hloubky:

• mělká - do 60 km
• střední - 60 - 300 km
• hluboká - 300 - 700 km

Účinky a intenzita zemětřesení